Zdraví nás všech v posledních dnech zachraňují tvořivé duše, které šijí roušky. Mají doma děti, stejně jako ostatní, musí vařit, shánět jídlo a prát, stejně jako ostatní. Stejně jako zdravotníci jsou v první linii, protože mnohdy nespí a pořádně nejí, aby posloužily národu. Šijí zdarma pro nemocnice, důchodce a další potřebné. Mnoho z nich jsou maminky, které zaměstnavatel nechal doma, nebo důchodci. Díky jim! Díky vám všem, kteří nesedíte s rukama v klíně.
Jsou ale i tací, kteří nemají žádnou podporu státu ani zaměstnavatele. Malí živnostníci, kterým se zavřely opatřením provozovny, nebo takoví, co se běžně živí svými výrobky, které se teď ale vůbec neprodávají. A pak, když si dovolí doma vyrobené roušky prodat za peníze, vyslouží si označení zlatokopů, kteří rýžují na lidském neštěstí. Jak to tedy je? Je rouška za 50 korun přijatelně drahá? Za 100 korun předražená? Za 300 nemorální? Pojďme se na to podívat.
Na Fleru se v této chvíli nabízí přes dva a půl tisíce roušek. Pravda, pletou se nám mezi ně i roušky křestní, ale moc jich není. Ty nám právě vyskočí na prvních stranách, když seřadíme zboží od nejdražšího. Na prvních pěti stranách je zboží nad tři stovky. Krom křestních roušek na nás občas vykoukne i sada několika kusů těch, které teď opravdu potřebujeme. Jako dražší ochranné prostředky jsem našla jen vyšívané čelenky od paní, která je všechny dokáže vyrobit i jako roušku. Pak tu byly od jedné prodejkyně s nanofiltrem a jedny z biobavlny. Jinak se všichni prodejci drží pod hranicí 300 Kč.
Střední cena roušky je 99 Kč. Za tu stejnou cenu se také nabízí přes tři stovky položek. Poslední – nejlevnější stovka roušek stojí pod 50 Kč, další stovka položek je za 55 Kč, což znamená po odečtení provize 50 korun pro prodejce.
Rouška za 50 Kč
Upřímně řečeno, nevím, kolik času zabere ušít roušku. Dělala jsem průzkum mezi nadšenci, kteří se teď ze svého oboru pustili do šití a se vším všudy (stříhání, žehlení, šití), jsou schopni ušít za hodinu tak 4 roušky. Profíci jich možná zvládnou o něco víc, ale ne násobně.
Podívejme se na ty nejlevnější roušky za 50 Kč a na případ, že u nich strávím celou běžnou pracovní dobu. Denně jich tak našiji 32, za měsíc 640. Můj obrat tedy bude 32 000. To nezní špatně.
Jenomže v tom není cena materiálu. 640 roušek už opravdu nenašiji ze zbytků. Když budu používat levný materiál, dostanu se s cenou kolem 20 Kč na roušku. Ze svých vydělaných 32 tisíc tedy musím odečíst skoro 13 000 za materiál. Zbude mi tím pádem 19 200 Kč.
Z toho ovšem musím zaplatit ještě další výdaje. Největší z nich jsou zálohy na sociální a zdravotní. V jejich minimální výši činí bez mála 5 000 měsíčně. Zbude mi tedy 14 200 Kč, což je ještě méně, než minimální mzda. A za co? Za to, že dřu od rána do večera a nezastavím se. Moje záda mi taky rozhodně nepoděkují. Samozřejmě, nemusím šít pořád. Ale když nebudu šít osm hodin denně, vydělám o poznání méně a bude to už opravdu jen almužna. Ne, 50 Kč za roušku není férová cena.
Za baťovských 90
V prvním případě jsem se na to dívala tak, že výrobce je jen výrobcem a sedí osm hodin denně u šicího stroje. Jenže on je současně i prodejcem a podnikatelem. Musí někdy roušky zabalit a odnést na poštu, někdy je vložit na Fleru, nebo nabídnout na Facebooku, musí se zákazníkem domluvit objednávku. Ani látka se mu sama od sebe nevynoří na pracovním stole. Musí ji vybrat, propočítat, kolik jí koupí, objednat, zaplatit poštovné a koupit raději o něco víc do zásoby. Krom toho musí ještě vyřizovat maily, vést si záznamy o tržbách a spoustu dalších pravidelných drobností. Věřte mi, že tohle člověku zabere v nejlepším případě třetinu jeho pracovního času, ale spíš tak polovinu.
Podívejme se tedy na podnikatele, který prodává roušky za 99 Kč na Fleru. 9 korun si vezme Fler, 90 korun dostane prodejce. Tento výrobce už není takový sebevrah jako ten v minulém případě a šije pět hodin denně. Za den tedy našije 20 roušek, za měsíc 400. Utrží tím pádem měsíčně 36 000 Kč. Materiál jej bude stát asi 8 000 Kč. U některých výrobců je to ale ještě víc, protože šijí z dražších látek, které si nakoupili pro svoji autorskou tvorbu.
Ze zbylých 28 000 Kč tentokrát odečteme nejen zálohy na zdravotní a sociální pojištění, ale také to, že si náš podnikatel musí platit při nejmenším internet, telefon a amortizaci šicího stroje. Člověk, který se chce rozumně živit sám, se ale neobejde ani bez potřebného software, vzdělávání, účetní a dalších odborníků… Když to všechno dohromady bude dávat 8 000 Kč, bude to ještě optimistický odhad. Nakonec tedy našemu podnikateli zůstane 20 000 Kč. To už vypadá jako fér výplata. Nebo ne?
Když ani 90 Kč nestačí
Často máme tendenci porovnávat výdělek na volné noze s měsíční mzdou. Jenže je to docela ošidné. Když jsem zaměstnaná, mám nárok na dovolenou, výplatu za dny pracovního volna, na nemocenskou, na ošetřovné. Nic z toho my živnostníci nemáme a musíme se tím pádem o sebe postarat sami. Když chytneme coronavirus, vypadne nám na dobu naší nemoci příjem. Když jej chytne někdo z rodiny, o koho se budeme starat, tak je to stejné. Na to, abychom měli volno o prázdninách a na Vánoce, si musím vydělat v jiné části roku. Když teď děti nechodí do školy, nemáme ze zákona nárok na ošetřovné (možná nám něco schválí příští týden) a musíme krom podnikání ještě suplovat učitele a školní jídelnu.
Možná mám teď plné ruce práce s šitím roušek. Jenže poptávka nepůjde do nekonečna. Za pár týdnů se trh nasytí a nám nejspíš doma zbude kupa našitých, které už nikdo chtít nebude a k tomu ještě navíc metry zbytečných látek.
Vidíme všude kolem sebe, jak teď lidé začali šetřit. Když na rouškách vydělám teď 20 000 měsíčně, z čeho budu žít další měsíce? Tržba bez roušek už tak velká nebude. Mám teď šít roušky a pak to zabalit a jít se nahlásit na pracák? Nebo bude lepší, když si teď řeknu za roušku cenu, díky které dokážu přežít i slabší měsíce?
Je 300 za roušku nemorální?
Když se na to podíváme takto, je nám jasné, že cena roušky začne stoupat k těm třem stovkám, které na Fleru skoro nevidíme. Ale je to nemorální cena? Když budu prodávat roušku za 300 Kč, budu muset ke všem výdajům ještě připočítat i marketing. Takto drahá rouška už se sama prodávat nebude, budu muset zákazníkovi nějak komunikovat svoji cenu a přesvědčit ho, že je opravdu fér. Marketing vždy stojí čas nebo peníze, nejčastěji obojí. Více času mi zabere komunikace se zákazníky, protože s nimi musím jednat na úrovni odpovídající vyšší ceně. Řekněme tedy, že mi na šití zbudou 4 hodiny denně. Za měsíc našiji 320 roušek a vydělám 96 000 korun. Na materiál budu taky muset použít něco zajímavějšího nebo dražšího, takže si za něj odečtu 12 000, což je necelých 40 Kč na roušku.
Zbude mi 84 000 Kč. Svoje pravidelné výdaje, které musím zaplatit ať vydělávám nebo ne, ale nebudu počítat za jeden měsíc. Započítám je ještě za dva další – ty chudé měsíce, které dříve nebo později přijdou. Bude to nejspíš někde kolem 10 000 Kč. To jsou takové velmi skromné měsíční nepřímé náklady, se kterými se u klientů setkávám. Celkem se mi tedy za ty tři měsíce odečte 30 0000. Zbude mi tak 54 000 Kč. To je na jeden měsíc 18 000 Kč.
A to jsem počítala s tím, že opravdu prodám vše, co našiju. To se ale nestane skoro nikdy. Takže cena 300 Kč za roušku rozhodně není přemrštěná a nemorální.
Když nakupujete
Celou dobu jsem mluvila o lidech, kteří si chtějí prodejem ručně šitých roušek vydělat a úplně jsem zapomněla na to, kolik jich vyrábí zadarmo pro nemocnice, domovy důchodců a další instituce. Když tedy budete ještě od někoho kupovat roušku, vyberte si podnikatele, kterému pomůžete v nelehké situaci. Dejte mu za ni férovou cenu a když víte, že vyrábí i na dobročinné účely, zaplaťte mu jednu (nebo víc) těch dobročinných. Dobrý pocit, je k nezaplacení a nebojte – ono se vám to vrátí.
…a když prodáváte
A co můžete dělat vy, co roušky šijete? Dejte reptajícím zákazníkům přečíst tento článek.
Také si přečtěte moje tipy, jak krizi zvládnout.
A pokud bojujete se stanovením ceny, můžete si projít můj čtyřdílný kurz Co napsat na visačku? Už bohužel skončil, ale stále jej můžete dohnat ze záznamu.