Z Bakersfieldu jsem vyrazila ráno co nejdříve na severovýchod do hor. Chtěla jsem totiž vidět na vlastní oči pověstný sekvojový les. Vyjela jsem z údolí, kde vše kvetlo až do hor, kde byly dva metry sněhu. Projížděla jsem sněhovou bouří a ani ne za dvě hodiny jsem jela mezi sady rozkvetlých a dozrávajících omamně vonících pomerančů. Už to samotné byl velký zážitek. A k tomu ještě ty gigantické sekvojovce. Na obrázcích je člověk viděl mockrát, ale na vlastní oči je to něco úplně jiného.
Tentokrát toho nemám moc víc co říct a proto vás rovnou navedu na video, které jsem opět udělala:
Videa z auta jsou opět zrychleny 20x.
Stejně jako předchozí dny jsem i dnes podcenila rozlehlost Ameriky a do Oxnardu, kde jsem měla další den vracet auto, jsem dorazila opět až v noci. Tentokrát jsem si ale našla lepší bydlení – velmi milý pan domácí, který pronajímal několik pokojů v patře. Můj byl docela luxusně zařízený (takže jsem nepochopila, jak zhasnout zdobené stojací lampy a musela jsem je vytáhnout ze zásuvky). Postel byla obrovská a měkká a celkově to bylo opět výborné bydlení.