Další den jsem se vzbudila na lehátku v kadeřnictví nečekaně dobře odpočatá. Ráno mě ještě čekala cesta do prádelny, protože moje oblečení po celém dni v autě nijak libě nevonělo. Naštěstí byla prádelna nedaleko a během čekání, až se mi oblečení dopere, jsem prošla pár obchodů v okolí.
Pak jsem vyrazila na další cestu. Teď už zase zpět na jih, ale zatímco včera jsem dojela rychlejší cestou vnitrozemím, teď jsem se vypravila na kochací cestu po pobřeží.
První zastávka vlastně ani nebyla zastávka. Byla to vyhlídková silnice 17 Mile Drive, na které bylo spousta krásných výhledů na moře. Prvně jsem se byla podívat na Španělskou zátoku – Spanish Bay. Tady byl ale bezkonkurenčně nejlepším zážitkem drzý racek, který se usadil jednomu autu na parkovišti na kapotě a odmítal odletět i když auto už odjíždělo.
Dál jsem pokračovala na další krásné vyhlídky. Například k osamělému cypřiši – Lone Cypress – který stál na skále v moři. Dále cesta vedla podél oblázkové pláže – Pebble Beach. Po celém pobřeží jsem se mohla kochat výhledem na úžasné vysoké vlny.
Oblázková pláž, která ale není ta pravá Pebble Beach, ale Spanish Bay 
Záliv s nádhernými vlnami 
Lone Cypress – prý nejfotogeničtější americký strom.
Když jsem dojela 17 Mile Drive, přejela jsem do nedalekého městečka Carmel by the Sea – zde byl krásný starý klášter.
Carmel by the Sea
Pak jsem pokračovala na Point Lobos, což je přírodní rezervace na pobřeží. Kromě dalších nádherných výhledů na moře, vln a útesů jsem zde uviděla poprvé v životě i divoce žijící tuleně. Koukala jsem na ně dolů ze silnice. Zrovna měli dokonce mladé a navíc se se mnou dali do řeči jedni starší manželé, kteří toho věděli o místní přírodě opravdu hodně a taky mi půjčili dalekohled. A ještě mi samozřejmě museli říct, že Trump není jejich prezidentem. To byla skoro při každém náhodném setkání na mojí cestě jedna z prvních vět, kterou jsem uslyšela.
Další zastávkou na cestě na jih po pobřeží bylo údolí potoka, ve kterém kousek před ústím do moře rostl velký porost kal. Toto místo nebylo tak známé jako ta předchozí, ale našla jsem ho díky seznamu nejhezčích luk v Kalifornii. Kaly byly nádherné a moc pěkné byly i stráně nad údolím, kde zase rostla spousta jiných zajímavých kytek.
Od silnice vypadá údolí kal docela nenápadně. 
Ten zářez vpravo je Calla Lily Valley 
Když jsem pokračovala po silnici po pobřeží dál na jih, dostala jsem se do vychvalované oblasti Big Sur. Podle doporučení, které jsme dostala, zde měla být nádherná příroda. Jenže jsem nevěděla, co vlastně mám vyhlížet a kde to hledat. Silnice vedla docela normálním lesem a oddálila se zde od moře a na druhé straně stoupaly hory. Tak jsem nevěděla, jestli ty krásy mám vyhlížet napravo nebo nalevo. Nikde nebyla žádná cedule, která by upozorňovala na výjimečný úkaz. Jednou jsem zabočila na něco, co se jmenovalo Pfeiffer Big Sur State Park, ale opět tu nebyly žádné ukazatele, které by mě dovedly na pozoruhodná místa a místo toho jsem jela tam a zase zpět po něčem, co vypadalo jako obrovská soustava parkovišť v lese, mezi kterými byla odpočívadla a pikniková místa. Bohužel tu nebyl ani pořádný signál, abych si našla něco na internetu, takže jsem určitě o něco přišla, protože jsem Big Sur opustila, aniž bych viděla něco významného.
Pak jsem jela dál a dál na jih a cesta zase vedla podél nádherného pobřeží. Zastavila jsem na jednom parkovišti, abych si odskočila a říkám si, že je tam nějak moc aut a lidí. Hned za jeho okrajem byli totiž pár metrů níže zase tuleni. Byla jich tam spousta a byli vidět krásně zblízka.
Potom už jsem se moc nezastavovala, potřebovala jsem se totiž dostat až do Bakersfieldu – města ze kterého jsem měla další den v plánu navštívit Sequoia Park. Ke svému AirBnB jsem dorazila až v noci, ale domácí byli velice milí a ubytování úžasné. Paní je učitelka angličtiny pro cizince, tak jsme se bavili trochu o tom, jak to u nás funguje s výukou jazyků a o spoustě dalších věcí. Pochválila mi moji angličtinu, což mi zrovna od ní udělalo velkou radost.
Spala jsem v obrovské měkké posteli v krásném pokoji. Navíc u opravdu moc milých a velkorysých lidí.
A ještě samozřejmě obligátní kytičky. 
Tohle by měl být hadinec
Echium Fastuosum
Tohle je bakopa Sutera Cordata. Hadinec i bakopa rostly před klášterem. 
Toto je
kosmatcovník jedlý – invazivní druh z jižní Afriky, kterému tu říkají Hottenttot fig.
Žlutý kosmatcovník 
A růžový kosmatcovník. 
Tento krásně kvetoucí keř je latnatec. 
Alespoň ten je tady v Americe původní. 
Kosatec jediný poznám i bez googlení. 
Anglicky Bermuda Buttercup, česky šťavel kozí noha. Taky zavlečený z Afriky.