HANA KONEČNÁ

Poradce pro handmade byznys

HANDMADE BYZNYS

UČÍM JAK PODNIKAT V RUKODĚLNÉ TVORBĚ

Děkuji Vám za přihlášení k odběru novinek.

#HMBvUSA Den 4: Watts Towers

Selfíčko s Watts Towers v dálce.

Na neděli 1. dubna jsem si žádný aprílový žert nenachystala a doufala jsem, že ani já se nenachytám, když se vydám do části Los Angeles s ne zrovna dobrou pověstí. O tom, že v Los Angeles existuje nějaká památka, která se jmenuje Watts Towers, jsem se dozvěděla až před pár dny, takže jsem neměla moc času na přípravu a musela jsem dát na informace, které jsem posbírala během čtení několika hodnocení a článků na Internetu. Každopádně bylo jasné, že se sem rozhodně vydám jedině za bílého dne, obleču se co nejobyčejněji, nebudu si brát šperky a doklady a peníze si dám do kapsičky kolem pasu pod oblečení. Nakonec mi to ale zase tak horké nepřipadalo…

Takhle tedy vypadá to nebezpečné sousedství za bílého dne. Pár lidí zevluje v parku, který je teda nic moc, ale jinak nic, co by v člověku vyvolávalo obavy…

Čtvrť Watts se nachází jižně od centra Los Angeles. Jednalo se původně o dělnickou kolonii, ve které žili chudí černošští pracující. Dnes zde žijí afroameričané a hispánci. Na konci 20. století zde řádily gangy a byly nepokoje, dnes už by to snad mělo být o poznání lepší.

Detail jedné z nízkých věžiček. Na celou památku se bohužel podíváte kvůli stále probíhající rekontrukci jen zvenku. Celý pozemek je obehnán plotem, přes který je ale docela dobře vidět.

Důvod, proč jsem se sem ale vydala byla pozoruhodná stavba, kterou začal v roce 1921 stavět italský přistěhovalec Simon Rodia. Stavební dělník a obkladač – samouk se jí věnoval ve volnu po práci o víkendech a dovolených a dokončil ji po 34 letech v roce 1956. Když se podíváte na fotky jeho díla, možná vás jako první napadne Gaudí. A moc se přitom neminete. Antonio Gaudí byl Rodiovou jedinou inspirací. Jinak nevěděl o architektuře a umění nic. Gaudího obdivuji, Sagradu Familii jsem navštívila dvakrát a stále nemám dost, takže to byl první důvod, proč si Watts Towers nenechat ujít.

Zdi přízemní části stavby jsou pestře zdobené střepy i ornamenty.

Další důvod byl ten, že mě zaujalo, že se Rodia narodil přesně sto let přede mnou – v roce 1879. Stavět tedy začal ve svých 42 letech a skončil v šestasedmdesáti. Vzhledem k tomu, že mám občas pocit, že jsem na pokraji čtyřicítky nic nedosáhla a už nic moc nemám šanci stihnout – tohle byla pěkná inspirace a nakopnutí. I když…

K vytváření textur používal Rodia také co mu přišlo pod ruku: Podkovu, kladívka, klešte, dláta…

Rodia byl určitě génius a blázen zároveň. Jeho začátky byly hodně krušné – do 15 let žil v rodné Itálii, pak jej a bratra rodina poslala pracovat do uhelného dolu v Pensylvánii. Poté, co jeho bratr zahynul při důlním neštěstí, odešel Simon na západní pobřeží, prošel několik měst a pracoval většinou jako stavební dělník. Postupně se vypracoval, do roku 1912 žil celkem obyčejný život. Usadil se, pracoval jako dělník, byl ženatý, měl tři děti, vydělal dost peněz, aby rodině zajistil dobré bydlení v Kalifornii. Zlom nastal, když mu bylo 33. Rozvedl se, opustil rodinu a navždy s ní zpřetrhal kontakty. Devět let pracoval jako námezdní dělník až se konečně v roce 1921 usadil ve čtvrti Watts na malém trojúhlníkovém pozemku a začal budovat své životní dílo.

Vstup zdobená dny od vinných lahví. Dovnitř se bohužel jít nedá.

Zajímavá je celá, sice rozlohou malá, ale komplikovaná stavba. Na první pohled však upoutá soustava věží. Nejvyšší z nich má přes třicet metrů!

Spodek věží je obalení sítí, která zabraňuje opadávání ozdob.

Rodia stavěl z materiálu, který našel ve škarpách, na skládkách či jinak splašil. Měl jen základní mechanické nářadí a žádné stroje. Po věžích šplhal sám s kbelíkem malty v ruce, ocelové podpory tvaroval na nedalekých kolejích. Základem věží je kontrukce z trubek, které omotával drátem. Na tento základ pak nanášel maltu a lepil střepy lahví, nádobí i kachliček, kamínky, mušličky a další ozdoby, které našel. Vše bez jakékoliv znalosti architektury či uměleckých ambic. Důvod svého počínání nikdy nikomu neprozradil. Snad jen, že vždy chtěl udělat něco opravdu velkého.

Další kus zdobené zdi.

V roce 1954 ruplo Simonu Rodiovi v hlavě podruhé, pozemek i se stavbou přenechal svému sousedovi, odstěhoval se na sever Kalifornie a na své dílo se už do konce života nebyl podívat, i když o něm rád s kýmkoliv mluvil. Zemřel na infarkt jedenáct let poté, ve věku 85 let.

Tato část se nejspíš právě rekontruuje.

Soused prodal pozemek s věžemi dalšímu sousedovi za 500 dolarů. V jeho správě ale stavba chátrala, odolávala vandalům a v roce 1956 vyhořel Rodiův domek. V roce 1957 bylo rozhodnuto o demolici stavby a zbourání věží. To se nestalo jen díky tomu, že současný vlastník byl nezvěstný.

Mezitím se věže staly známým místem a umělci, akademici i další aktivisté se začali zasazovat o to, aby byly zachovány. Město nakonec ustanovilo komisi, která se památkou začala zabývat a ta se rozhodla provést test stability věží. Použili jeřáb, který ocelovým lanem přivázali k vrcholu věže. Ta odolala zátěži čtyři a půl tisíce kilogramů, čímž se okamžitě dostala do pozornosti architektů. Základy věží jsou totiž jen 0,6 metru hluboké a mají minimální rozlohu.

V dalších letech se Watts Towers staly národní památkou a až do dneška se intenzivně pracuje na jejich opravě a údržbě. Vyskytují se zde trhliny, které se snažil už samotný Rodia průběžně opravovat a také opadávají ozdoby. Restaurátoři je evidují, v databázi starých fotografií hledají jejich původní místa a postupně vlepují zpět trvanlivějším způsobem. Vše je to velice náročné vzhledem k širokému spektru použitých materiálů. Konec rekonstrukce je v nedohlednu. Celkem je na stavně totiž nalepeno přes 40 tisíc ozdob.

Stavba je opravdu velkolepá a řekla bych, že krásná. Co ale zaujme rozhodně nejvíc, je to, že tohle celé postavil jeden člověk svépomocí bez jakéhokoliv vybavení a odpovídajícího vzdělání z odpadu a nepotřebných věcí. Určitě bych si měla na Rodiu vzpomenout, až si budu příště nutně potřebovat koupit další materiál, kurz, nebo nástroje, protože budu mít pocit, že bez nich se nemůžu ve svém tvoření realizovat.

A taky si na něj chci vzpomenout, až budu mít pocit, že vše, co tvořím, se musí líbit, nebo ještě lépe jít hned prodat. Watts Towers byly desetiletí jen kuriozitou pro místní a jediný, kdo v nich něco viděl, byl jejich samotný autor. I když i ten je přenechal zadarmo sousedovi. Jakou cenu by asi měly dnes? A vznikly by, kdyby Rodia při jejich stavbě řešil, jestli se na ně budou chodit lidi dívat?

Myslím, že Simon Rodia by mohl být svatým patronem všech lidí, kteří mají svůj tvůrčí koníček, okolí jim říká, že by své výrobky měli prodávat, že by se tím mohli živit, ale oni vlastně nechtějí. Oni chtějí jen tvořit, jen po sobě něco zanechat. A nic víc. Vám všem Watts Towers vzkazují: Je OK jen tak tvořit pro radost z tvorby samotné.

A ještě jeden vzkaz: Že snad neexistuje věk, kdy to nejde. Když čtyřicítka není limit pro to, abyste tahali kbelíky malty po konstukci vysoké pár desítek metrů, tak můžete začít opravdu cokoliv kdykoliv.

Ještě jedna paralela s Gaudím. Tak jak doufám, že bych ještě ve svém životě mohla vidět dokončenou katedrálu Sagrada Familia, můžu doufat, že uvidím někdy i opravené Watts Towers zevnitř.

Kontakt

E-mail: hanka@handmadebyznys.cz
​Tel: +420 728 868 815
www.facebook.com/handmadebyznys

IČ: 74372637
Havlíčkova 178/79
602 00 Brno