Jsem úsporný cestovatel. Od mala mi dělá dobře, když si můžu na cestu zabalit co nejvíc věcí do co nejmenšího zavazadla. A taky když můžu ušetřit maximum na přesunu z místa A do místa B. Peníze nebo energii, to už je jedno. Takže když jsem zjistila, že na letence od nás do Los Angeles ušetřím několik tisíc, když budu dvakrát přestupovat a vše si zabalím do osobního zavazadla o velikosti 22x25x43 cm³ (nějakých 18 litrů), neváhala jsem ani minutu a cesta pro mě rázem dostala nádech toho správného dobrodružství.
Ve středu 27.3.2018 jsem si vše začala skládat, komprimovat a přeskládávat a běhala jsem kolem toho s metrem. Kdybych byla správná Instagramerka, tak bych to dělala za světla a na čerstvě bíle povlečené posteli, abych z toho mohla dělat krásné flatlaye. Jenže já jsem já a tak jsem se balila v noci na žehlícím prkně postaveném uprostřed předsíně. Z toho fotky na IG fakt nejsou. Nakonec se mi povedlo mých pět švestek na 17 dní nacpat do „víkendové tašky“ a šla jsem spát.
Vstávali jsme v pět a můj nejdražší mě vezl autem do Vídně na letiště. Rozloučili jsme se před odbavovací zónou a já jsem v tom neznámém mraveništi zůstala sama. Naštěstí šlo vše dobře. Nic u mě nenašli a ani těch 30 párů náušnic nikomu nepřišlo podezřelých.
Svou gate jsem našla v pohodě a koupila jsem si něco k zakousnutí a vodu. Jen ta voda stála 3,5 €, ale maminka říkala, že si mám koupit vodu na letišti, tak co žejo. Maminky mají vždycky pravdu.
No, neměla pravdu. V letadle nás napájeli a krmili tak, že jsem tu drahou vodu nakonec musela při přestupu v New Yorku hodit před kontrolou zavazadel do koše. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem dostala sedadlo u okna. Bylo to ale u únikového východu, takže bych v případě havárie musela otevírat nouzové dveře – s tím se ale dá žít docela v pohodě. Akorát, že od tam taky šla šílená zima na nohy. Naštěstí jsme vyfasovali i deky a polštářky, takže jsem se jakžtakž utěsnila.
Nad Evropou byly všude mraky, takže to jsem si výhled moc neužila, ale když jsme se blížili k Americe, bylo to úžasné! Letěli jsme hodně severně a první pevnina nového světa, kterou jsem viděla, byly Novofounlandské ostrovy. Ty struktury – moře, skály a sníh – na tom jsem mohla nechat oči.
Další podívanou jsem si užila v New Yorku: celé panorama Manhattanu jsem měla jako na dlani.
Po výstupu z ledadla mě čekala imigrační kontrola. Stála jsem přes hodinu ve frontě, kde byly úplně zakázány mobily, takže jsem si ani nemohla číst, nic… Čím delší bylo čekání, tím větší jsem měla strach, že kontrolou neprojdu. Nakonec to ale bylo jednoduché. Jen se mě zeptali, co dělám za práci a pustili mě dál do země zaslíbené.
Na letišti Newark jsem neměla na přestup kdoví kolik času a navíc je fakt velké, takže to byly trochu nervy a pro jistotu jsem ještě po kontrole zavazadel ztratila boarding pass! Z infarktového stavu mě vysvobodila paní u odbavení, která mi vytiskla nový.
V letadle z New Yorku do San Francisca jsem neměla místo u okna, ale směrem do uličky. Což bylo nakonec taky v pohodě, jen jsem holt nic neviděla. Zajímalo by mě, jestli je to náhoda, nebo jestli to je nějaká jejich častá trasa, ale v letu z Vídně do NY bylo v letadle spousta ortodoxních židů a po cestě z NY do SF jsem zase seděla poblíž dvou.
V San Franciscu jsem měla na přesup zcela příšerných 9 hodin, navíc přes noc. Na to, aby jel člověk do hotelu se vyspat je to málo, na to, aby zůstal na letišti to zase bylo moc…
Malá vsuvka pro vynalézavé cestovale:
Zpáteční letenky jsou vždycky levnější než dvě jednosměrné. O hodně! Já jsem ale chtěla do SF i do LA, tak jsem si říkala, že v SF vystoupím z letadla a ten kousek do LA už nepoletím a pak poletím z LA zpět domů. Myslím, že jsem měla z fakt velké štěstí, že jsem volala na hotlinku, když mi něco nefungovalo a tam jsem se o svém plánu zmínila. Dozvěděla jsem se totiž, že kdybych část své cesty nenastoupila, tak by mi zrušili i zbytek!
Takže jsem proti svým původním plánům musela na letišti v SF tvrdnout celou noc. Ustlala jsem si na sedačkách na jedné gate bez lidí, oblíkla jsem si na sebe vše, co jsem měla – na kalhoty sukni a tlusté ponožky a tak… – a omotala jsem se šikovně kolem područek, které nešly zvednout. Zhruba jednou za hodinu jsem se vzbudila, sbalila jsem si všechny věci a došla jsem si na záchod (na letištích jsou totiž na opuštěné věci strašně hákliví) a pak zas zpět a uložit se na opačnou stranu. Přemýšlela jsem i o tom, že si lehnu na podlahu na koberec, ale netroufla jsem si. No, měla jsem. Když jsem se vzbudila potřetí, nedaleko už spalo na zemi několik lidí. Navíc, když jsem konečně zjistila, z jaké gate mi to poletí, tak jsem po cestě na ten příslušný terminál objevila několik gaučíků, na kterých se dalo krááásně spát! No nic, no…
Místo v letadle na cestu do LA bylo zase jako bych ho vyhrála v loterii! Letadlo bylo o poznání menší a seděla jsem úplně vzadu u okna. Když jsme vzlétali, měla jsem pod sebou San Francisco jako na dlani. Bylo brzy ráno, ještě tma a město svítilo miliony zlatých a stříbrných světýlek, ale přitom už jezdili lidi do práce a tvořili na silnicích řeky světel tekoucí mezi tím. Tohle byl fakt jeden z nejkrásnějších pohledů, které jsem kdy viděla. Jak jsme se od SF vzdalovali, světýlka na pobřeží řídla a pak je vystřídal úžasný východ slunce s nádhernými ohnivými barvami na obzoru.
San Francisco 
San Francisco 
San Francisco 
V pořádku jsem přistála v Los Angeles – konečné na své cestě do USA. Konference začíná ve středu, takže mám několik dní na to, abych dospala jet lag, rozkoukala se a prohlédla si LA. Pak se přesunu asi 100 km severně po pobřeží do Ventury na Craftation. Je osm ráno, sedím na letišti v rychlém občerstvení. Právě jsem dojedla nejlepší kuře svého života! Byly to smažené kousky v pomerančové omáčce. Mňam! Objednala jsem si nocleh za rozumnou cenu v části LA, která se jmenuje Torrance. Poprosila jsem chlapíka, jestli bych se mohla ubytovat dřív, ale nejde to. Až v 15 hodin. Strašně se mi chce spát a blbne mi připojení na Internet. Na letišti jsou záchody zadarmo, WiFi a možnost v klidu si posedět, tak se nemůžu odhodlat vyrazit z této komfortní zóny do víru velkoměsta. No nic, já už jdu…
